Juhannus, saunování, sdílení a slovíčka

Sauna

O víkendu jsem byla na návštěvě u lidí, které jsem viděla prvně v životě a pán domu nás přispěchal pozdravit celý zarudlý, orosený, s vlajícím županem nataženým na nahém těle. Nebýt tady už měsíc, přetáhnu ho židlí a jedu nahlásit ilegální hnízdo porno průmyslu, takhle jsem však věděla, že se pán potýkal se saunou, nikoli s morálním dnem. 

Vzhledem k tomu, že saunování se ve Finsku provádí bez plavek, Středoevropan se může cítit trochu nesvůj z toho, jak moc je to společenská záležitost. Sedět se skupinou dalších nahých lidí v osmdesáti stupních na malém ručníčku, sem tam se šlehnout svazkem březových větviček po zádech nebo polít rozžhavené kameny naběračkou vody je tu prostě alternativou posezení v hospodě nebo kavárně.  Vlastně skoro žádná návštěva přátel či známých se bez této procedury neobejde, takže za chvíli máte bilanci svléknutí se v cizích domácnostech vyšší než dívka z escort servisu.

Já osobně se saunuji převážně z úcty k místní tradici, protože zas jako takový šlágr mi to tedy nepřijde. Pokaždé, když někdo polije vodou ty žhnoucí kameny, mám pocit, že bych měla začít zoufale chrčet a plazit se ke dveřím a při ochlazování pod ledovou sprchou rytmus mého srdce nepřipomíná nic zdravého. A to jsem ještě nezkoušela spustit se dírou v ledu do jezera, jak to v zimě praktikují místní.

Sdílení

Vážně nerozumím tomu, kdo ve Finsku nastavil ceny vnitrostátní dopravy, protože to, že cesta z Helsinek do Jyvaskyly vlakem stojí víc, než mnohý let z téhož města do Kodaně, je trochu na pováženou. Lid však podobné peněženko-rvoucí ceny většinou odmítá platit, proto napříč zemí bují zajímavý fenomén – sdílení aut. Je to zcela prosté: na příslušné webové stránce si najdete auto, které míří ve vámi hledaném datu správným směrem, zkontaktujete řidiče a už se vezete. Případně můžete nabídnout své „maso“ k naplnění vozu a potom čekat, až se ozve někdo, kdo hledá pasažéry. Cenový rozdíl je skutečně pořádný – má první naivní cesta z Helsinek autobusem stála padesát euro. Druhý výlet, tentokrát už sdíleným autem, koštoval patnáct stříbrňáků…

Příjemné je i to, že ač cestujete s cizími lidmi, v hlavě vám neběží útržky z filmové klasiky Smrt stopařek a podobných šlágrů. Kamarádka z Budapešti, kde údajně lidé od aut, které u nich přibrzdí, utíkají ve strachu, že je osádka vozu naloží a následně si trvale vypůjčí jejich orgány, bezpečnost Finska ocenila ještě intenzivněji.

Juhannus

Takže se nám o víkendu zlomilo léto. Příboj světla, kterým nás obloha dosud zahrnovala, dosáhl svého vrcholu a od 21.6. nás  čeká pomalý, ale jistý odliv. Tento svátek, Juhannus neboli slunovrat, má ve Finsku podobně významnou pozici, jako třeba Vánoce. Při jeho oslavách se města vylidní a ztichnou, neb seveřané se vydávají na své chalupy a chaty, aby v lůně přírody grilovali, saunili se a – samozřejmě – nezřízeně pili. V předvečer Juhannusu (alespoň ve střední části Finska) zaplanou obrovské vatry, které jako by z oka vypadly těm, které český lid pálí 30. dubna (jen tady pálí dřevo, nikoli odpadky). Následuje noc, při které slunce takřka nezmizí. Finové nekompromisně slaví a divoce pijí, dívky údajně nahé běhají v polích a ty, které nasbírají sedmero různých bylin a vloží si je pod polštář, v noci jistojistě spatří tvář svého budoucího manžela…

Z deníčku au pair

Rychlost

Netušila jsem, jak moc práce s malými dětmi tříbí rychlost. Vědomí, že máte na zapnutí patentky na oblečení zhruba půl vteřiny, než dítě změní směr a tím i polohu obou součástek, vás naučí pracovat sakra rychle. Vlastně musíte dokonale natrénovat i přesnost, protože další šanci už taky nemusíte dostat vůbec, nebo jen za cenu křiku, díky kterému bude celá procedura příjemná asi jako vyndávání vlasů z odpadu.

Ve finštině dělám poskoky

Moje výuka finštiny pokračuje výborně. Důležitých slov, která ze mne ve společnosti učiní konverzačního mága, umím již skoro tucet. Poppa - pálí, odota – počkej, tulle – pojď sem, nam nam – netřeba překladu, kakka – jistě, káko … Jako eso v rukávu si schovávám celou větu (kterou za den řeknu jen asi šest tisíckrát): Aiti tulle - maminka přijde.

Salmiakki, Helsinki, záchody a stopy z Česka

Salmiakki

Takže přátelé, na tohle bacha. Jakmile vám ve Finsku k ochutnání nabídnou něco, co je černé a tváří se to jako bonbon, nepodléhejte prvotnímu dojmu, že je to pendrek. Není. Velice pravděpodobně je to Salmiakki, což bych volně přeložila jako „kentus, jehož chuť vás sakra překvapí“. Tuhle dobrotu, kterou Finové bez výjimky milují, lidé ze zbytku světa…no, nemilují. Její hlavní ingrediencí je chlorid amonný, což už samo o sobě napovídá, že tohle by se fakt jíst nemělo. A chuť, ve které se podivně snoubí slanost s lékořicí, tuto hypotézu podpoří tak razantně, že to vyplivnete, ať už vám to nabídl kdokoli. Vyplivla jsem to já, vyplivla to moje maďarská kamarádka, nemá to rád ani Němec přiženěný do rodiny mojí host mom. Prostě podle Salmiakki se dá bezchybně určit nefinská národnost. Po mém návratu se u mě hlaste, bude degustace.

Och ta ochota

Nevím, čím to je – co jim přidávají do masových koulí, nebo jestli to mají ze sauny – ale Finové obecně jsou neskutečně ochotní a milí. Pokud potřebujete pomoct, poradit, či něco vysvětlit, ve většině případů se pro vás přetrhnou. A to jak na ulici, tak ve službách, tam je ten rozdíl obzvláště markantní. Chcete víc mléka do své kávy? Servírka s úsměvem smykem doběhne pro další a ještě vám jej nezaúčtuje. Potřebujete rozměnit bankovku na mince? Slečna za pultem se celý den nesetkala s příjemnější žádostí. Nevíte, který ze sáčků ukrývá cukr? Pravděpodobně pět lidí ze šesti stojících s vámi ve frontě vám kýžený zdroj kalorií ukáže… 

Toaletní záležitosti

Finové si v koupelně nepotrpí na vany a vlastně ani sprchové kouty. Jak už bývá v severských zemích zvykem, sprchu tvoří vykachlíkovaná místnost s kanálkem v podlaze, do kterého po ukončení očisty naženete většinu vody stěrkou. Co se týče toalet, ty jsou vylepšeny hadicí s malou sprchou, kterou najdete poblíž opravdu každé mísy. To znamená, že opláchnout prdelku si můžete i v kavárně nebo na úřadě, když to na vás přijde! Jinak je čůrání ve Finsku tvrdý kapitalismus – pokud si chcete odskočit, připravte si korunky, respektive eurunky. Nepreferujete-li křovíčko, zaplatíte minimálně padesát centů, spíše euro.

Města

Protože jsem si o víkendu na svém seznamu navštívených míst odškrtla třetí město, cítím se povolána hodnotit místní architektonické poměry. Řekněme, že pokud opravdu nemilujete Tetris, nečekejte od toho moc. Nevzhledné kostky, které jako by z oka vypadly českým konzumům a nákupním střediskům z dob komunismu, bolí do očí a nad městy obvykle ční alespoň jedna obzvláště vysoká a v srdcervoucích barvách (tmavě hnědá, šedá či beton). V jejich základech možná leží prach původních dřevěných domků anebo taky ne, protože před nimi tam byl pouze les. Z toho plyne, že co se týče minulých staletí, i na osmdesátileté budovy je tu možno pohlížet jako na historickou divočinu.

Je ironií, že Tampere, původně nejprůmyslovější město, zvané Manchester severu, se svými továrními komíny a industriálními budovami z červených cihel ční nad Jyvaskylou i Helsinkami výjimečně starobylou krásou.

Helsinki

Během víkendové návštěvy hlavního města jsem našla to hlavní – tři české hospody! Vltava, Pivnice Hádanka a Praha byly milou vzpomínkou na mou rodnou zemi. Méně milý byl fakt, že v pubu Vltava jsem si dala malý tmavý Budvar za 5,70 euro a jakýsi Fin bez předních zubů na mě prskal své vilné návrhy ve finštině. 

Jinak jsou Helsinki typickou finskou ukázkou nevzhledné architektury, ovšem při troše snahy se z nich dají vytěžit i pěkná místa. Já osobně jsem si oblíbila čtvrť ambasád ležící jen kousek od moře, kde bych i bydlela, kdyby mě chvilku přemlouvali. Jinak se veškeré pamětihodnosti dají stihnout tak za jeden den, zas tolik jich v Helsinkách nenajdete. Tři kostely (dva stojí za to vidět i zevnitř), vysoký hotel s barem v posledním patře, který je vybaven toaletami s prosklenou stěnou s nádherným výhledem, nějaké ty parky a promenáda kolem pobřeží. A můžete jet domů.

Pijí jako Dáni

O Finech se obecně soudí, že hodně pijí. Na tom je hodně pravdy. Pijí tak, že o víkendových nocích potkáváte na ulicích osoby, které zjevně cestují v jiné dimenzi, hovoří jiným jazykem a to, že je nepřemůže gravitace, zůstává neustálou záhadou. Ovšem protože alkohol je tu drahý nejen pro cizince, do tohoto stavu se obvykle nedostanou v místních barech nebo hospůdkách. Zpravidla to funguje tak, že mladíci a mladice nakoupí zásoby alkoholu v supermarketech nebo (v případě vyšších procent alkoholu) specializovaných obchodech, načnou se v pohodlí domova a okolo jedné ranní vyrazí do víru nočního života, aby ke spoustě zábavy potřebovali už jen pár piv. Skutečnou Mekkou je pro alkoholu chtivé Finy potom Estonsko, kde je pitivo k mání za pětinové ceny, čehož bývá hojně využíváno i při dovozu zásob na svatební oslavy. 

Těší mě trýznit místní historkami o Eldoradu zvaném Praha, kde je pivo levnější než voda…

Z deníčku au pair

Další poprvé

Tak jsme si dali první hysterák na veřejnosti. A stálo to za to. Připadl mi úkol pohlídat našeho nejmenšího v nemocnici, než jeho bratrovi sundají sádru. Je důležité poznamenat, že vše se odehrávalo zhruba hodinu po tom, co S obvykle chodí spát. Matky vědí, že již pár minut zpoždění v obvyklém režimu mění dítka v děsivé stvůry, jejichž verbální projevy dovedou minimálně osvětlit některé trestné činy spáchané na nezletilých. A tak jsem si to užila naplno. Když S v čekárně spustil celý svůj cirkus, sedělo tam zhruba patnáct ubohých lidí, pro které nebylo úniku.

Se stoupající intenzitou křiku řinoucího se z dětského hrdla malý obličej postupně rudnul, a když jsme se na barevné škále dostali k temně nachové, byla jsem přesvědčená, že mu hlava prostě vybouchne. A víte co? Byla by to úleva! Řval jak siréna, řval tak, že určitě překročil všechny hlukové limity pro nemocniční prostředí, řval, až jsem si chtěla z hlavy vytrhnout ušní boltce a narvat si je do zvukovodů…

Když už byla nenávist čekárny hmatatelná, odjela jsem s tím kvílícím stvořením v golfkách brázdit nemocniční chodby, dokud vyčerpáním neusnul. Pak jsem si v kiosku objednala kafe, chvějící se rukou svírala kelímek a odolávala pokušení kývat se dopředu a dozadu. 

Maminkooooo

Další ze slovíček, které si au pair ve Finsku skutečně zažije je „ajty“ (äiti = mami). V praxi to vypadá asi takto. Dítě provádí něco nebezpečného/zakázaného/smrtonosného. Uplatním svou výchovnou autoritu (zatrhnu to). Dítě běží do předsíně, pověsí se na kliku v marné snaze uprchnout z tohoto domu hrůzy plného bolesti a utrpení a řve „AJTYYYYYYYYYYY!“ Člověka to plní láskou k této práci.