O Švédech, sociálním systému a docházejících silách

Švédové? Teplouši.

Asi kvůli 700letému úpění pod švédským jhem, Finové Švédy nemusí. Přitom v zemi žije početná švédsky hovořící komunita Finů a švédština je i druhým úředním jazykem, takže se povinně vyučuje ve školách. Nicméně rivalita ve stylu Praha x Brno je všudypřítomná a vtipy o Švédech jsou oblíbenou lidovou zábavou:

Jaký je rozdíl mezi Tarzanem a Karlem XVI. Gustavem (švédským králem)?
Žádný, oba vládnou opicím.

Obecně si prý Finové o Švédech myslí, že jsou to hloupí blonďatí (ano, klišé o blondýnách přetrvává i na světlovlasci obydleném severu) vykroucení gayové s nadměrným zájmem o módu a Švédi naopak Finy považují za tupé alkoholiky se sklonem k bitkám.

Po tom, co jsem shlédla florbalový zápas Finů se Švédy, musím říct, že určitá zarputilost se tam vážně pozorovat dala – každou třetinu minimálně dvě vyloučení a neustále se tvořily shluky postrkujících se hráčů s výhružně vykulenýma očima, zaťatými čelistmi a dominantními pózami. A Švédi prý své finské soupeře zrovna nechlácholí: po každém výhře (ke vší smůle ti šmejdi dost často vyhrávají) prý nezapomenou v novinách rozmazat, jací lúzři ti Suomi jsou… 

Když sociální systém funguje

To, že sociální systém ve Finsku je na opravdu vysoké úrovni, je všeobecně známé. Prostě je radost tady mít děti. Dokonce čím více, tím lépe! Dítka ve škole obdrží zdarma obědy, rodiče na děti obdrží příspěvky… Od devíti měsíců věku má dítě zajištěno místo ve školce a to dokonce i v případě, že oba či jeden z rodičů jsou nezaměstnaní. Prostě paráda.

Co mi ale přijde obzvláště milé a řekněme takové osobní jsou balíčky pro těhotné ženy. Každá nastávající máma totiž od státu dostane dárek: krabici plnou věcí pro novorozené dítko! Rodiče v ní najdou zimní kombinézu, boty, čepici, rukavice, vak na spaní, deku, punčocháče, bryndáky, ponožky, hračky, plínky, trička, body, knížku a mnohé další nezbytnosti pro novopečené mrně. Pro sebe potom kondomy a hygienické potřeby pro kojení. Kartonová krabice potištěná veselými motivy navíc obsahuje matraci, takže se dá použít jako dětská postýlka. Obsah boxu se prý rok od roku mění, ale radost z něho zůstává. Možnosti vybrat si místo dárku peněžní poukázku údajně využívá jen minimum žen.

Zajímavé mi přišlo i zjištění ze zcela opačného pólu věci. Stát totiž ženám hradí i – potraty. Prostě pokud z nějakého důvodu rodiče dítě nechtějí, zajdou si k lékaři pro žádanku a dostanou potrat zdarma.

Z deníčku au pair

Ještě!

Zdá se, že studnice radostí, které člověk zažije s dítětem u jídelního stolu, je bezedná. I když pominu způsob, jakým ten malý tvor jí (určitě už jste viděli traktor, jak na poli široce rozhazuje zrní. Tak to je ten styl), stále ještě zbývá dost materiálu. Třeba: dítě spořádá misku nabídnutého pokrmu a zvolá „ještě!“ Následuje celá série činností prokládaná frenetickým „ještěě“: nandávání („ještě!“), kouskování (doufám, že je tu víc lidí, co dítěti stříhají těstoviny nůžkama!), míchání („ještě!“), ohřívání v mikrovlnce („ještě!“), foukání na správnou teplotu… Pak to před toho smrada postavíte a on vám řekne, že už nemá hlad?? Jediný důvod, proč ještě Česká republika nevyjednává o mém převozu do tuzemské vazební věznice, je ten, že pokaždé rozpažím ruce, zařvu „držte mě!“ a představuju si, že mě Helena Růžičková a Obelix nenechají vraždit…

Priority

Jestli dítě člověka něčemu naučí, potom prioritám. To drobné stvoření má naprosto jasno v tom, co je důležité. A pokud nechcete pochopit, že ke spaní do postýlky nutně potřebuje posti (poštovní) auto a to okamžitě, zaděláváte si na problémy. Samozřejmě, že nelze použít žádné JINÉ auto! Takže dalších deset minut lezete po kolenou a pátráte po podělaném posti autu, které zjevně i se zásilkami odjelo někam do prdele, aby poté dítě během 4 pikosekund usnulo a vědělo buřt, jestli má hlavu zapíchnutou do plastové hračky nebo do polštáře.

Děti jsou radost!

Protože jsem chtěla první zápas Švédů s Finy na letošním florbalovém mistrovství shlédnout na televizní obrazovce, byla jsem nucena opustit klidný a mírumilovný přístav (můj pokoj) a vyplout na rozbouřené moře hluku a násilí (obývák). První třetinu jsem si vyloženě užila. V. byl z probíhajícího zápasu zřejmě tak rozrušen, že vedle mě celých dvacet minut poskakoval, točil florbalkou a krákavým hlasem vyřvával „Suomi“. S. zacláněl přímo před televizí a potom počůral koberec (jo, nádobí zase venku), takže před televizí zacláněla host mom, která se snažila pohromu zlikvidovat. Pak se podařilo smrady umístit do jejich kotců (postelí).

Lidi, těším se domů. U toho balíčku psychické odolnosti, který jsem měla nachystaný na chvilky strávené s malými rozkošnými Budulínky, škrábu dno.