čtvrtek 15. ledna 2015

Doma :)




Jako voda!
Když jsem před osmi měsíci ronila na letišti slzy, nejradši bych pracovnici na přepážce za útěšné „to uteče jako voda!“ přetáhla passportem. („Se ti to radí, bábo, když letíš tak maximálně po směně do Alberta, nedostala jsi plyšáka s prstenem a žádost o ruku a srdce ti nekrvácí nezměrným steskem!“) Nicméně paní měla pravdu. Uteklo to jako voda. Jsem zpátky v Praze bohatší o sedm měsíců zkušeností s jinou kulturou, jazykem (ehm, perkele) a systémem a můžu říct: stálo to za to! 



Pražský honeymoon
Ve Finsku se mi moc líbilo, ale s Českem zažívám sladký honeymoon. Vyplácnutě hledím na panorama Hradčan a nedokážu pochopit, jak můžou turisti takový nával nádhery vydýchat. Chodím na tréninky a topím se ve štěstí, protože rozumím, co říká trenér i spoluhráčky. Honza nevyměnil zámky a já v posteli nenašla cizí tanga. Potkávám lidi, u kterých nenarážím na krustu odstupu a v hospodě piju pivo za jedno euro… Nejsem cizinec!

...a česká realita
Ovšem taky pěstuju slalomovou chůzi mezi kavalírskými psími lejny a už jsem u popelnic potkala podělaný růžový bombarďáky. Okradli mě v hospodě na přivítacím večírku (díky všem, kdo mi pomohli manko objevivší se na účtu doplatit) a neznámá paní mi štulci do batohu naznačila, že mám z tramvaje vystupovat rychleji. Magistra v lékárně a paní na poště zdárně ignorovaly, že stojím u přepážky/pultu a na pracáku chtějí znovu doložit všechny dokumenty (ty, co jsem doložila minule, jsou prý v archivu - a co archiv schvátí, nikdy nenavrátí!).
Ale pořád – jsem doma a mezi svými. :)



Z deníčku au pair - naposledy!

Bude mi chybět!
Na závěr bych chtěla říct, že ze všech tvorů, které jsem hlídala, mi nejvíc bude chybět pes. Sice prděl, slintal a bílé chlupy byly všude, ale doma se počůral jen jednou, neječel, na procházkách neutíkal, naopak mě následoval, dokázal hodiny klidně spát pod stolem, neopakoval moje jméno, neřval „jdi pryč“, „mami“ a „ne“ a hysterický záchvat neměl ani jednou. Naopak ráno měl radost, že mě vidí, snědl všechno, co jsem mu dala a příkazy plnil maximálně po druhém zopakování. A za to mu patří dík!