Švédové? Teplouši.
Asi kvůli 700letému úpění pod švédským jhem, Finové Švédy
nemusí. Přitom v zemi žije početná švédsky hovořící komunita Finů a
švédština je i druhým úředním jazykem, takže se povinně vyučuje ve školách. Nicméně
rivalita ve stylu Praha x Brno je všudypřítomná a vtipy o Švédech jsou
oblíbenou lidovou zábavou:
Jaký je rozdíl mezi Tarzanem a Karlem XVI. Gustavem (švédským králem)?
Žádný, oba vládnou opicím.
Jaký je rozdíl mezi Tarzanem a Karlem XVI. Gustavem (švédským králem)?
Žádný, oba vládnou opicím.
Obecně si prý Finové o Švédech myslí, že jsou to hloupí
blonďatí (ano, klišé o blondýnách přetrvává i na světlovlasci obydleném severu)
vykroucení gayové s nadměrným zájmem o módu a Švédi naopak Finy považují za tupé alkoholiky se sklonem k
bitkám.
Po tom, co jsem shlédla florbalový zápas Finů se Švédy,
musím říct, že určitá zarputilost se tam vážně pozorovat dala – každou třetinu
minimálně dvě vyloučení a neustále se tvořily shluky postrkujících se hráčů
s výhružně vykulenýma očima, zaťatými čelistmi a dominantními pózami. A Švédi prý své finské soupeře
zrovna nechlácholí: po každém výhře (ke vší smůle ti šmejdi dost často
vyhrávají) prý nezapomenou v novinách rozmazat, jací lúzři ti Suomi jsou…
Když sociální systém funguje
To, že sociální systém ve Finsku je na opravdu vysoké
úrovni, je všeobecně známé. Prostě je radost tady mít děti. Dokonce čím více,
tím lépe! Dítka ve škole obdrží zdarma obědy, rodiče na děti obdrží příspěvky…
Od devíti měsíců věku má dítě zajištěno místo ve školce a to dokonce i v případě,
že oba či jeden z rodičů jsou nezaměstnaní. Prostě paráda.
Co mi ale přijde obzvláště milé a řekněme takové osobní jsou
balíčky pro těhotné ženy. Každá nastávající máma totiž od státu dostane dárek:
krabici plnou věcí pro novorozené dítko! Rodiče v ní najdou zimní
kombinézu, boty, čepici, rukavice, vak na spaní, deku, punčocháče, bryndáky,
ponožky, hračky, plínky, trička, body, knížku a mnohé další nezbytnosti pro novopečené mrně.
Pro sebe potom kondomy a hygienické potřeby pro kojení. Kartonová krabice
potištěná veselými motivy navíc obsahuje matraci, takže se dá použít jako
dětská postýlka. Obsah boxu se prý rok od roku mění, ale radost z něho zůstává.
Možnosti vybrat si místo dárku peněžní poukázku údajně využívá jen minimum žen.
Zajímavé mi přišlo i zjištění ze zcela opačného pólu věci.
Stát totiž ženám hradí i – potraty. Prostě pokud z nějakého důvodu rodiče
dítě nechtějí, zajdou si k lékaři pro žádanku a dostanou potrat zdarma.
Z deníčku au pair
Ještě!
Zdá se, že studnice radostí, které člověk zažije s dítětem u
jídelního stolu, je bezedná. I když pominu způsob, jakým ten malý tvor jí
(určitě už jste viděli traktor, jak na poli široce rozhazuje zrní. Tak to je
ten styl), stále ještě zbývá dost materiálu. Třeba: dítě spořádá misku
nabídnutého pokrmu a zvolá „ještě!“ Následuje celá série činností prokládaná
frenetickým „ještěě“: nandávání („ještě!“), kouskování (doufám, že je tu víc
lidí, co dítěti stříhají těstoviny nůžkama!), míchání („ještě!“), ohřívání v mikrovlnce
(„ještě!“), foukání na správnou teplotu… Pak to před toho smrada postavíte a on
vám řekne, že už nemá hlad?? Jediný důvod, proč ještě Česká republika
nevyjednává o mém převozu do tuzemské vazební věznice, je ten, že pokaždé
rozpažím ruce, zařvu „držte mě!“ a představuju si, že mě Helena Růžičková a
Obelix nenechají vraždit…
Priority
Jestli dítě člověka něčemu naučí, potom prioritám. To drobné
stvoření má naprosto jasno v tom, co je důležité. A pokud nechcete
pochopit, že ke spaní do postýlky nutně potřebuje posti (poštovní) auto a to
okamžitě, zaděláváte si na problémy. Samozřejmě, že nelze použít žádné JINÉ
auto! Takže dalších deset minut lezete po kolenou a pátráte po podělaném posti
autu, které zjevně i se zásilkami odjelo někam do prdele, aby poté dítě během 4
pikosekund usnulo a vědělo buřt, jestli má hlavu zapíchnutou do plastové hračky
nebo do polštáře.
Děti jsou radost!
Protože jsem chtěla první zápas Švédů
s Finy na letošním florbalovém mistrovství shlédnout na televizní obrazovce, byla jsem nucena
opustit klidný a mírumilovný přístav (můj pokoj) a vyplout na rozbouřené moře
hluku a násilí (obývák). První třetinu jsem si vyloženě užila. V. byl
z probíhajícího zápasu zřejmě tak rozrušen, že vedle mě celých dvacet
minut poskakoval, točil florbalkou a krákavým hlasem vyřvával „Suomi“. S.
zacláněl přímo před televizí a potom počůral koberec (jo, nádobí zase venku),
takže před televizí zacláněla host mom, která se snažila pohromu zlikvidovat.
Pak se podařilo smrady umístit do jejich kotců (postelí).
Lidi, těším se domů. U toho balíčku psychické odolnosti,
který jsem měla nachystaný na chvilky strávené s malými rozkošnými
Budulínky, škrábu dno.