Jelikož se tu snažím hrát florbal, zdálo se mi pochycení několika základních finských slov jako užitečný postup pro zapadnutí do kolektivu. Proto jsem poprosila spoluhráčku o překlad pochvalného „pěkná přihrávka!“ a pak celý týden pilně trénovala. Nadešel den D, já si v šatně vzala slovo, oznámila všem, že umím novou a užitečnou frázi a promluvila finsky. Následovalo rozpačité ticho, které prolomila až jedna z dívek úlevným „ahá!“, načež větu zopakovala zcela jinak. Ukázalo se, že v mém podání zněla: „pěkná rakovina!“...
No a tím na víko rakve dopadla poslední lopatka hlíny pohřbívající mou snahu alespoň trochu se naučit finsky. Končím s tím proklatým jazykem plným nástrah!
Nestává se moc často, abych v rámci Finska mluvila o něčem levném, proto by bylo velikým hříchem nezmínit Onnibusi. Nejen zkušený lingvista v tomto názvu rozpozná bus a je to skutečně tak. Dvoupatrové červenočerné autobusy, které vtrhly na finský trh, aby převálcovaly Matkahuolto – dosud využívaného veřejného dopravce, umožňují křižovat Finsko i nám, chudým au pair. Například cestu do Helsinek, kterou hulící matka v nějakém horečnatém snu ocenila na 55 euro, můžete na palubě Onnibusu absolvovat i za 5 euro! A to jsou zbrusu nové červené busíky vybaveny wifi, záchodem a zavazadla od vás převezme zaměstnanec v rukavičkách, aby je pečlivě uložil do zavazadlového prostoru. Sbohem, Matko!
Z deníčku au pair
Klika cvakla, dvéře letí, asociální dítě vchází do dveří …
To tak jednou v kuchyni vyklízím myčku a náhle nečekán,
nezván, zvonkem či klepáním neohlášen, vejde do domu náš známý asociální
kamarád Miko. Já i pes jsme zůstali překvapeně zírat, zatímco neohrožený
Minifin bez jediného pohledu mým směrem prošel dům, zběžně obhlédl všechny
místnosti, a jelikož staršího synátora doma nenašel, beze slova budovu
opět opustil, zanechávajíc mě v šoku a vchodové dveře dokořán … Takhle se
to dělá, másla!
Období vzdoru
Je to tady. Hledám na internetu hesla typu „jak zvládnout
hysterický záchvat u dvouletého dítěte“. Kromě toho, že jsem se řádně vyděsila
u jednoho z nalezených výsledků („náš syn píchá ostatní děti do očí“),
jsem z přečtených diskuzí pochopila, že podobné chvíle zhutnělých emocí
zažívá spousta matek. Já dnes hloupě nesouhlasila s S snahou strkat
si ruku do krku a dávit se (ty voe, může mi někdo vysvětlit, proč to dělá?), za
což jsem obdržela opravdu povedený hysterák v dárkovém balení. Jelikož
dítě v těchto chvílích nemohu rozřezat tou plastovou motorovou pilou,
kterou má mezi hračkami, občas si myslím, že mi z toho přetlaku
v hlavě vypadne oční bulva. Naprosto chápu, že si nezletilec v tomto
věku buduje vlastní identitu, začíná zjišťovat své možnosti a hranice a
rozhodně to NENÍ podřízený sluha, který by měl poslechnout na slovo. Ještě jsem
se ovšem nesmířila s tím, že podřízený sluha, který má poslechnout na
slovo, jsem v jeho představách já! Už dnes, když se vzbudí po odpoledním
spánku, z postýlky volá: „Nenato, pocem!“
Mimochodem, ještě k onomu problematickému dítku
píchajícímu ostatní děti do očí – taky se nemůžete zbavit té představy, jak
jeho maminka rozdává ostatním návštěvníkům dětského hřiště plavecké brýle
s nervózním „náš Ládík je trochu divočejší“?
Fuj je to!
Protože jsem specialista na hororové představy a scénáře,
kdykoli jdeme lesem, čekám každým okamžikem, že se dítě najednou vymrští a bez
kousání spolkne tu nejjedovatější muchomůrku, narve si do chřtánu vraní oko
převlečené za jeřabinu nebo spáchá jiný zločin. V přípravě na tuto situaci
jsme zatím čelili S snaze pozřít nechutný ohryzek z jablka, který našel
zahrabaný v pískovišti. Ačkoli si velice dobře pamatuji, jak u babičky na
dvoře slepice zobaly mimo zrní i kamínky pro lepší zažívání, stejně se mi nápad
spolknout olezlé sousto obalené pískem nezdál jako nejvhodnější. Věděli jste,
že zmáčknutí tlamy v oblasti spoje čelistí - obvyklý trik bezchybně fungující u
všech psů – na děti nezabírá? Za ďábelského chechotu mikrotvora jsem
s použitím veškeré síly dětská ústa vypáčila, abych rozžvýkanou směs
jablka a písku vyklepala ven. Podle otisků na rukou soudím, že dentici máme
kompletní.
Sním o tom, jak toho, kdo tam ohryzek zapomněl, pohřbívám
zapomenutou dětskou lopatičkou až na dno pískoviště.
Žádné komentáře:
Okomentovat