Salmiakki
Takže
přátelé, na tohle bacha. Jakmile vám ve Finsku k ochutnání nabídnou něco,
co je černé a tváří se to jako bonbon, nepodléhejte prvotnímu dojmu, že je to
pendrek. Není. Velice pravděpodobně je to Salmiakki, což bych volně přeložila
jako „kentus, jehož chuť vás sakra překvapí“. Tuhle dobrotu, kterou Finové bez
výjimky milují, lidé ze zbytku světa…no, nemilují. Její hlavní ingrediencí je chlorid amonný,
což už samo o sobě napovídá, že tohle by se fakt jíst nemělo. A chuť, ve které se podivně snoubí slanost s lékořicí, tuto hypotézu
podpoří tak razantně, že to vyplivnete, ať už vám to nabídl kdokoli. Vyplivla
jsem to já, vyplivla to moje maďarská kamarádka, nemá to rád ani Němec
přiženěný do rodiny mojí host mom. Prostě podle Salmiakki se dá bezchybně určit
nefinská národnost. Po mém návratu se u mě hlaste, bude degustace.
Och
ta ochota
Nevím,
čím to je – co jim přidávají do masových koulí, nebo jestli to mají ze sauny – ale
Finové obecně jsou neskutečně ochotní a milí. Pokud potřebujete pomoct,
poradit, či něco vysvětlit, ve většině případů se pro vás přetrhnou. A to jak
na ulici, tak ve službách, tam je ten rozdíl obzvláště markantní. Chcete víc
mléka do své kávy? Servírka s úsměvem smykem doběhne pro další a ještě vám
jej nezaúčtuje. Potřebujete rozměnit bankovku na mince? Slečna za pultem se
celý den nesetkala s příjemnější žádostí. Nevíte, který ze sáčků ukrývá
cukr? Pravděpodobně pět lidí ze šesti stojících s vámi ve frontě vám kýžený
zdroj kalorií ukáže…
Toaletní
záležitosti
Finové
si v koupelně nepotrpí na vany a vlastně ani sprchové kouty. Jak už bývá v severských
zemích zvykem, sprchu tvoří vykachlíkovaná místnost s kanálkem v podlaze,
do kterého po ukončení očisty naženete většinu vody stěrkou. Co se týče toalet,
ty jsou vylepšeny hadicí s malou sprchou, kterou najdete poblíž opravdu každé
mísy. To znamená, že opláchnout prdelku si můžete i v kavárně nebo na
úřadě, když to na vás přijde! Jinak je čůrání ve Finsku tvrdý kapitalismus –
pokud si chcete odskočit, připravte si korunky, respektive eurunky. Nepreferujete-li
křovíčko, zaplatíte minimálně padesát centů, spíše euro.
Města
Protože
jsem si o víkendu na svém seznamu navštívených míst odškrtla třetí město, cítím
se povolána hodnotit místní architektonické poměry. Řekněme, že pokud opravdu
nemilujete Tetris, nečekejte od toho moc. Nevzhledné kostky, které jako by z oka
vypadly českým konzumům a nákupním střediskům z dob komunismu, bolí do očí
a nad městy obvykle ční alespoň jedna obzvláště vysoká a v srdcervoucích barvách
(tmavě hnědá, šedá či beton). V jejich základech možná leží prach původních dřevěných
domků anebo taky ne, protože před nimi tam byl pouze les. Z toho plyne,
že co se týče minulých staletí, i na osmdesátileté budovy je tu možno pohlížet
jako na historickou divočinu.
Je
ironií, že Tampere, původně nejprůmyslovější město, zvané Manchester severu, se
svými továrními komíny a industriálními budovami z červených cihel ční nad
Jyvaskylou i Helsinkami výjimečně starobylou krásou.
Helsinki
Během
víkendové návštěvy hlavního města jsem našla to hlavní – tři české hospody!
Vltava, Pivnice Hádanka a Praha byly milou vzpomínkou na mou rodnou zemi. Méně
milý byl fakt, že v pubu Vltava jsem si dala malý tmavý Budvar za 5,70
euro a jakýsi Fin bez předních zubů na mě prskal své vilné návrhy ve finštině.
Jinak
jsou Helsinki typickou finskou ukázkou nevzhledné architektury, ovšem při troše
snahy se z nich dají vytěžit i pěkná místa. Já osobně jsem si oblíbila
čtvrť ambasád ležící jen kousek od moře, kde bych i bydlela, kdyby mě chvilku
přemlouvali. Jinak se veškeré pamětihodnosti dají stihnout tak za jeden den, zas
tolik jich v Helsinkách nenajdete. Tři kostely (dva stojí za to vidět i
zevnitř), vysoký hotel s barem v posledním patře, který je vybaven
toaletami s prosklenou stěnou s nádherným výhledem, nějaké ty parky a
promenáda kolem pobřeží. A můžete jet domů.
Pijí
jako Dáni
O
Finech se obecně soudí, že hodně pijí. Na tom je hodně pravdy. Pijí tak, že o
víkendových nocích potkáváte na ulicích osoby, které zjevně cestují v jiné
dimenzi, hovoří jiným jazykem a to, že je nepřemůže gravitace, zůstává
neustálou záhadou. Ovšem protože alkohol je tu drahý nejen pro cizince, do
tohoto stavu se obvykle nedostanou v místních barech nebo hospůdkách. Zpravidla
to funguje tak, že mladíci a mladice nakoupí zásoby alkoholu v supermarketech
nebo (v případě vyšších procent alkoholu) specializovaných obchodech, načnou se
v pohodlí domova a okolo jedné ranní vyrazí do víru nočního života, aby ke
spoustě zábavy potřebovali už jen pár piv. Skutečnou Mekkou je pro alkoholu chtivé
Finy potom Estonsko, kde je pitivo k mání za pětinové ceny, čehož bývá hojně
využíváno i při dovozu zásob na svatební oslavy.
Těší
mě trýznit místní historkami o Eldoradu zvaném Praha, kde je pivo levnější než
voda…
Z deníčku
au pair
Další
poprvé
Tak jsme
si dali první hysterák na veřejnosti. A stálo to za to. Připadl mi úkol
pohlídat našeho nejmenšího v nemocnici, než jeho bratrovi sundají sádru.
Je důležité poznamenat, že vše se odehrávalo zhruba hodinu po tom, co S obvykle
chodí spát. Matky vědí, že již pár minut zpoždění v obvyklém režimu mění
dítka v děsivé stvůry, jejichž verbální projevy dovedou minimálně osvětlit
některé trestné činy spáchané na nezletilých. A tak jsem si to užila naplno.
Když S v čekárně spustil celý svůj cirkus, sedělo tam zhruba patnáct ubohých
lidí, pro které nebylo úniku.
Se
stoupající intenzitou křiku řinoucího se z dětského hrdla malý obličej
postupně rudnul, a když jsme se na barevné škále dostali k temně nachové,
byla jsem přesvědčená, že mu hlava prostě vybouchne. A víte co? Byla by to
úleva! Řval jak siréna, řval tak, že určitě překročil všechny hlukové limity
pro nemocniční prostředí, řval, až jsem si chtěla z hlavy vytrhnout ušní
boltce a narvat si je do zvukovodů…
Když
už byla nenávist čekárny hmatatelná, odjela jsem s tím kvílícím stvořením v golfkách
brázdit nemocniční chodby, dokud vyčerpáním neusnul. Pak jsem si v kiosku objednala
kafe, chvějící se rukou svírala kelímek a odolávala pokušení kývat se dopředu a
dozadu.
Maminkooooo
Další
ze slovíček, které si au pair ve Finsku skutečně zažije je „ajty“ (äiti =
mami). V praxi to vypadá asi takto. Dítě provádí něco
nebezpečného/zakázaného/smrtonosného. Uplatním svou výchovnou autoritu (zatrhnu
to). Dítě běží do předsíně, pověsí se na kliku v marné snaze uprchnout z tohoto
domu hrůzy plného bolesti a utrpení a řve „AJTYYYYYYYYYYY!“ Člověka to plní
láskou k této práci.
Žádné komentáře:
Okomentovat